O logopedii obecně

Logopedie je speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá problematikou narušené komunikační schopnosti (NKS) ve všech rovinách u všech věkových kategorií. Narušení komunikační schopnosti může být opravdu široké. Nejedná se zde pouze o narušení formální stránky řeči – výslovnosti, ale může být narušena i gramatická či pragmatická rovina mluvního projevu, tempo řeči, rezonance, tvoření hlasu, řečová produkce nebo porozumění řeči nebo i grafická podoba řeči. Podle uvedených symptomů se pak vady řeči rozdělují do několika skupin.

Zařazení logopedie systému věd je v různých státech odlišné. V České republice se logopedie studuje na pedagogických fakultách v rámci oboru speciální pedagogika. Budoucí logoped se při studiu specializuje na studium logopedie a surdopedie (péče o osoby s vadami sluchu), ze kterých pak skládá státní závěrečnou zkoušku.

Takto vzdělaný logoped pak může hledat uplatnění v resortu MŠMT – ve školských nebo poradenských zařízeních, jako jsou mateřské školy, základní školy nebo speciálně pedagogická centra. Ve speciálně pedagogických centrem pak najdeme logopedy, které pracují se specifickými skupinami lidí s NKS, jako jsou např. dysfatici, autisté nebo sluchově postižení.

Chce-li logoped získat práci v resortu ministerstva zdravotnictví, musí být zařazen do předatestační přípravy a po třech letech práce v logopedické ambulanci s odborným dozorem skládá atestaci v oboru logopedie. Poté se stává klinickým logopedem. Klinický logoped pak působí v ambulancích při zdravotnických zařízeních (nemocnice, polikliniky) a jeho péče je hrazena zdravotními pojišťovnami. Klinický logoped pracuje především s osobami s vážně narušenou komunikační schopností, ať už se jedná o ztrátu mluvní produkce po haváriích nebo o narušení rezonance při rozštěpech měkkého patra.

Rozdělení kompetencí „školních“ a klinických logopedů není nijak striktní ani vymezeno zákonem.

Logoped může svou praxi vykonávat též jako živnost a otevřít si soukromou poradnu, kde si jeho služby hradí zákazník sám.